Marie Terezie byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůnu. Téměř ze dne na den 20. října 1740
se po smrti svého otce Karla IV stala panovnicí nad habsburskými zeměmi, rakouskou arcivévodkyní, vévodkyní lotrinskou a vévodkyní toskánskou. Po úmrtí jejího jediného bratra Leopolda se totiž předpokládalo, že se stane jedinou dědičkou habsburských zemí.
Od útlého věku byla vychovávána a vzdělávána jezuity
Počátky svého vládnutí neměla Marie Terezie vůbec jednoduché. Nepředpokládalo se, že by na trůnu mohla vládnout žena. Marie Terezie si uvědomila, že je potřeba monarchii zreformovat. Nejznámější je reforma školství a zavedení povinné školní docházky. Úmrtí jejího druhorozeného syna Karla Josefa na následky epidemie neštovic ji vedlo k tomu, aby bylo zavedeno povinné očkování proti neštovicím. Do oběhu byly také první použity papírové bankovky.
Poprvé v pěti letech se setkala s Františkem Štěpánem za kterého se později 12. února 1736
provdala. Přesto, že byl mezi nimi velký věkový rozdíl, Marii bylo šest a Františkovi Štěpánovi patnáct let, pojila je upřímná láska.
Marie Terezie po dobu manželství porodila šestnáct dětí. Jedenáct dívek a pět chlapců. Pouze devět děti se dožilo plnoletosti. Jedno děvčátko zemřelo hned při porodu, další dvě zemřely při epidemiích. Vyššího věku se tedy dožila pouze jediná dcera. Dvě ze šesti dcer se nikdy neprovdali v důsledku svého špatného zdravotního stavu. Zdravé dcery byly provdány do urozených bourbounských rodů.
19.srpna 1765 nečekaně zemřel František Štěpán. Smrt milovaného chotě Marii Terezii velmi zasáhla a nikdy se s ní nevyrovnala. Až do konce života nosila už jen černé šaty a vdovský čepec.
V roce 1767 prodělala pravé černé neštovice a od té doby se její zdraví velice zhoršovalo.
29.litopadu 1780 nemoci podlehla a následně byla pochována po boku svého milovaného manžela do císařské hrobky kapucínů ve Vídni.